Insolvenční návrh – jak neudělat chybu se svojí pohledávkou

8 minut čtení

Každý podnikatel stál někdy před otázkou řešení své pohledávky. Mnohdy se musí zapojit do vymáhání specializovaná agentura. Občas se podaří něco dostat z exekuce a když prostředky nemění majitele, stojí věřitel před rozhodnutím. Začne uvažovat o podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení.

Insolvence je stav, ve kterém se osoba, podnik nebo organizace ocitá, když si nemůže poradit se svými finančními závazky. Když se finanční problémy stanou nesnesitelnými, dlužník požádá o ochranu dlužníka dle insolvenčního zákona.

Podle kterého se jeho závazky převedou správci insolvence, aby se s nimi mohl vyrovnat. Dlužník se obvykle domluví se správci, aby splatil aspoň část svých dlužných pohledávek. Pokud insolvence skončí splacením alespoň nějaké části pohledávek, správce ji uzavře a dlužník unikne finančním závazkům.

Pokud je dluh významný a nelze jej splatit, může soud na návrh dlužníka rozhodnout o jeho úplném nebo částečném prominutí.

Insolvence je proces, který určuje, že dlužník není schopen splácet své dluhy a je nucen se obrátit na zákon o ochraně dlužníka. V insolvenčním řízení soud přezkoumá dlužníkovy aktiva, povinnosti a finanční situaci.

Pokud je prokázáno, že je dlužník ve finančních obtížích, soud mu udělí náhradní řešení, které zahrnuje splácení dluhů jiným způsobem, než je splácení úvěru podle schváleného splátkového kalendáře.

Insolvenční řízení

Insolvenční řízení obvykle probíhá ve třech fázích.

První fáze se nazývá tzv. dlužnická fáze. Jedná se o období před vkladem návrhu na úpadek. V této fázi může dlužník často použít odbornou pomoc při prozkoumávání možností, které mu pomohou vyřešit problémy s dluhy, včetně zástavy, dražeb či exekucí.

Druhá fáze je nazývána úpadková fáze. Zahrnuje výklad úpadkového návrhu a úpadkového řízení. V této fázi byznysovému insolvenčnímu správci přidělenému insolvenčním soudem budou vyplaceny dlužníkem získané peníze, které budou distribuovány mezi věřitele.

Kromě distribuce dlužníkova majetku může být v tomto období sjednána úprava nebo doplnění úpadkového návrhu, upuštění od úpadkového řízení či opakovaná dražba.

Poslední fáze je nazývána likvidační nebo končící fáze. Tato fáze zahrnuje několik podbodů, včetně odpisu závazků a vyúčtování zbývajícího majetku. Také v tomto období může být dlužníkovi uděleno odpuštění dluhů. Dokončení úpadkového řízení může trvat několik let, v závislosti na tom, kolik dlužníků je ve sporu, majetku atd.

Insolvence u podnikatelů

Insolvence u podnikatelů je definována jako stav, ve kterém podnikatel není schopen zaplatit své závazky vzhledem k nedostatku finančních prostředků. Existují různé zákonné postupy, které se liší v závislosti na tom, kde v Evropě se podnikatel nachází.

V některých případech může odborník na poradenství nebo advokát pomoci podnikateli s úpisem do Insolvenčního rejstříku, který je jedním ze způsobů, jak se vypořádat s odpovědností za neplatící závazky.

Další možností je se zbavit závazků tím, že se zaplatí zlomek svých závazků. V některých zemích mohou podnikatelé také požádat o plnou nebo částečnou insolvenční ochranu.

Zacházení s dluhem

Insolvenční řízení se může otevřít na návrh dlužníka, dlužníkovy pohledávky nebo na návrh nejméně tří věřitelů s pohledávkami, které se pohybují minimálně v součtu cca 240 000 Kč . Případný návrh musí být doručen do soudního dvora, který je pro danou záležitost kompetentní.

Návrh musí obsahovat informace o identifikaci dlužníka, například obchodní jméno, IČO nebo DIČ, stejně jako datum jeho založení a náležitosti o osobě navrhovatele. Návrh by měl obsahovat i seznam věřitelů a výši jejich pohledávek.

Přiložení všech důkazů a dokumentů může být u soudu požadováno. Návrh musí být doručen a řádně oznámen dlužníkovi a ostatním věřitelům.

Před takovým podáním by si měl věřitel především uvědomit, jak si stojí z hlediska své pohledávky a majetku dlužníka. Velký rozdíl mezi věřiteli rozeznává zákonné ustanovení o takzvaném zajištěném věřiteli.

Věřitel ani tak zajištěn není, avšak mohl dluh nějakým způsobem ošetřovat a tím získává výhodu proti jiným nezajištěným věřitelům. Zákon upřednostnil na nátlak bank zástavy.

Zajištěný věřitel je věřitel, který je zajištěn zástavou, záložním právem nebo pojištěním se zvláštním účinkem. Toto je forma ochrany, jež poskytuje věřiteli bezpečnost půjčky a zaručuje, že on nebo ona bude moci dosáhnout náhrady pokud dlužník nedokáže plnit své platební povinnosti.

Zajištěním může být nemovitost, cenné papíry, opce na nákup akcií nebo jiný druh aktiv. Tento způsob zajištění může poskytnout věřiteli pohledávku proti dlužníkovi nebo jeho majetku v případě, že dlužník nebude moci řádně půjčku splácet.

V závislosti na zákoně, ve kterém je úvěr i zajištění uzavřen, jsou některé úvěry více chráněné než jiné.

Zástavní právo

Zástavní právo je právním nástrojem, který dává jednotlivci nebo společnosti právo vlastnit nebo užívat věc jiné osoby. Tento nástroj zajistí, aby vlastník předmětu byl zaplacen za své zapojení nebo za služby, a že mu bude vyplaceno přiměřeným způsobem.

Nároky jednotlivce nebo společnosti stanovené pomocí zástavního práva můžou být uznány jako úvěr, pokud strany souhlasí. Zástavní právo umožňuje tomu, kdo poskytuje něco jinému, určitou přednost a návratnost. Používá se jako forma ochrany před nedodržením povinností někým jiným.

Zástavní právo může být uplatněno ve vztahu ke všem druhům příjmů a od nich odvozeným pohledávkám. Může být vytvořeno kvůli zajištění jakýchkoliv formálně vyhlášených závazků. Typicky se uplatňuje pro zajištění úvěrů, pohledávek a nedokončených obchodů.

Zástavní právo znamená, že věřitel má právo vzít zpět nebo odmítnout plnění pohledávek. Namísto přímého nároku na plnění věřitel podléhá nákladům pohledávky. V případě, že věřitel provede odvolání, musí předložit odpovídající důkaz o nedodržení podmínek. Pokud nedodržení podmínek nebylo platně dokazováno, bude věřitel stíhán pro porušení zákona.

Například dlužník může použít svou nemovitost jako záruku splacení úvěru nebo jeho majetek může být použit jako záruka bance, aby pohledal dluh. Zástavní právo se využívá také k vymáhání lidí, kteří dluží peníze, aby se ověřilo, že dlužník neprodá svoji nemovitost, dokud nedokončí svou pohledávku.

Pokud nechce být věřitel jen tím, kdo podá návrh na zahájení insolvenčního řízení, dosvědčí, že mu není alespoň 2 měsíce placeno a doloží dokumenty, včetně případné platby právníkovi. Tím by si měl zajistit status zajištěného věřitele.

Zajištění věřitelé mají přednost před nezajištěnými věřiteli a dostávají majetek z prodeje a tedy ze zpeněženého jmění úpadce. Proto se také při přihlášení ke konkurzu uvádí onen případ zajištění.

Zajištěním není směnka nebo uznání dluhu. Zajištěním se rozumí jednoznačné pojištění konkrétního hmotného nebo nehmotného majetku.

Druhy zástav

Nejjednodušší zástavou je zástava na nemovitosti. Věřitel podepíše s dlužníkem zástavní smlouvu, která se vloží do katastru. Tím je toto právo nepochybné. Pozor na to, že v katastru již mohou být evidováni jiní zástavní věřitelé a pořadí rozhoduje.

Zástava nemovitosti na získání finančních prostředků představuje postoupit nemovitost jako zástavu předem určenému věřiteli, který tuto zástavu vymáhá prostřednictvím finančních prostředků nebo dalších prostředků v případě, že dlužník nezaplatí svůj dluh.

Zástava může být jakéhokoliv druhu, včetně domů, pozemků, vozidel, peněz nebo dalších movitých věcí. Věřitel bude často dlužníkovi něco nabízet výměnou za zástavu nemovitosti.

Podobný účinek má omezení práva převodu nemovitosti, které může být vázáno na splacení dluhu. Věřitel nemůže převést nemovitost bez souhlasu dlužníka a v konkurzním řízení je potom tento věřitel upřednostněn. I jakékoliv obdobné právo má svůj rozhodující význam při získání prostředků z konkurzu.

Zadržovací právo

Podobným právem je zadržovací právo k hmotnému majetku nebo zástava věci movité.

Zadržovací právo je forma osobního vlastnictví, která umožňuje majiteli zadržovat určité zboží vlastníkovi, dokud se hlavní závazek nesplní. Tento princip je používán při finančním leasingu, kde leasingová společnost získává vlastnictví k zařízení a nájemce se zavazuje platit měsíční splátky.

Pokud nájemce neplatí, leasingová společnost může využít své zadržovací právo náhrady a požadovat, aby nájemce vrátil zařízení nebo dodal jako náhradu peněžní částku. Podobně může banka provádět zadržovací právo částky, kterou má zákazník na účtu, dokud nezaplatí celý bankovní úvěr.

Věřitel by si měl jakýmkoliv způsobem svoji pohledávku hmotně pojistit. Dlužník může mít třeba registrovanou ochrannou známku, může mít obchodní jméno, patent nebo projektovou dokumentaci.

Věřitel se musí před podáním návrhu na prohlášení konkurzu snažit dostat tyto předměty co nejvíce na svoji stranu, tedy si je zajistit nějakým podobným právem, které jej při zpeněžení dostane na první místo.

Náklady podání návrhu na konkurz mohou zálohově stát až 50 000 Kč. Proto by si měl každý věřitel nejprve rozmyslet, zda jeho pohledávka má reálnou šanci na uspokojení.

Pokud nemá, musí s ní pracovat a nutit dlužníky k zajištění. Zajištěná nemovitost totiž může být velmi rychle prodána a náklady jsou podstatně nižší.

Odměna exekutora činí neskutečných 15 % a insolvenčního správce 11 %, avšak může být s ohledem na způsob realizace zpeněžení mnohem nižší a schvaluje ji soud, který ji může na návrh věřitele snížit.

A podstatnou možností je také právo věřitele určit, zda bude nemovitost prodána dražbou, přímým prodejem a kdo prodej realizuje – dražebník nebo třeba realitní kancelář. Nevstupovat proto do konkurzu jako naivní a očekávající věřitelé. Stačí se snažit udělat pro svůj dluh co nejvíce.

Poslední aktualizace: 17. 02. 2023