Po stopách záhad. Dovolená opředená tajemstvím láká čím dál více turistů

8 minut čtení

Trendem dovolených je cestování s určitým cílem. Turistika s příběhem. Objevování a luštění záhad na notoricky známých místech, kde by běžný návštěvník tajemství nečekal. Jaké záhady skrývá hrad Windsor nebo památky v Řecku? Je v jezeře Loch Ness skutečně příšera?

Módní hit objevování záhad lze připodobnit k temné turistice, jejíž podstatou je cestování na místa, kde v minulosti tekla krev. Místa válečných bitev, dějiště poprav, bývalá masové pohřebiště, místa opředená tragédií a smrtí.

Namátkou lze vyzdvihnout Černobyl, Pompeje, Lidice, Ground Zero v New Yorku, koncentrační tábory nebo Place de l´Alma v Paříži, kde přišla o život princezna Diana.

U záhadných míst turista zjevující se duchy zemřelých zpravidla nečeká, ovšem jiskru tajemna přece jen hledá. Nevysvětlená tajemství, paranormální jevy či záhady z kategorie Akta X.

Jezero Loch Ness

Loch Ness je velké sladkovodní jezero ve Skotské vysočině. Jeho jméno je odvozeno od řeky Ness, která vytéká ze severního konce. Je jednou z řady vzájemně propojených, kalných vodních ploch ve Skotsku; viditelnost vody v něm je mimořádně nízká kvůli vysokému obsahu rašeliny v okolní půdě.

Loch Ness je po jezeru Loch Lomond druhým největším skotským jezerem co do rozlohy (56 km2), jeho nejhlubší místo měří 230 metrů, což z něj po jezeru Loch Morar činí druhé nejhlubší jezero ve Skotsku. Obsahuje více vody než všechna jezera v Anglii a Walesu dohromady. Jeho hladina je 16 metrů nad hladinou moře.

Jezero Loch Ness je známé jako domov lochnesské příšery (známé také jako lochneska), kryptoida, údajně velkého neznámého zvířete. Podobá se jiným údajným jezerním příšerám ve Skotsku i jinde, ačkoli se její popis v jednotlivých líčeních liší. Víra v existenci tohoto zvířete se od roku 1933, kdy na něj svět poprvé upozornil, různí.

Nicméně ti, kteří jsou o výskytu lochnesky skálopevně přesvědčeni, neváhají cestovat dlouhé stovky kilometrů a mil, aby s neutuchající nadějí seděli u břehů jezera Loch Ness a čekali na zázrak. Mnoho ze senzacechtivých turistů podniká kvůli „Nessie“ i podvodní výlet po dně jezera ponorkou.

Hrad Windsor

Hrad Windsor byl postaven v 11. století po normanské invazi Viléma Dobyvatele. Je to nejstarší a největší obývaný hrad na světě. Vystřídalo se zde 39 králů a královen. Hrad má více než 1 000 místností. Dále kapli svatého Jiří, okrouhlou věž postavenou ve tvaru amfiteátru, kde návštěvníci najdou strážní komoru, jídelnu, šatnu a ložnici. Horní oddělení tvoří královské apartmány, salony, audienční komnaty a obrazárna královny Alžběty II.

Kaple svatého Jiří je mimo jiné místem pohřbu deseti panovníků. Ne všichni tito panovníci však odpočívají v pokoji – někteří byli sťati, někteří otráveni a někteří zemřeli přirozenou smrtí. Bez ohledu na to jsou královské hrobky roztroušeny všude možně: u oltáře, v uličce, v podzemní hrobce.

Když je hrad na světě téměř 1 000 let, určitě se k němu váže několik strašidelných příběhů. Král Jindřich VIII. je nejznámějším z údajných duchů. Koneckonců dvěma ze svých šesti manželek uřízl hlavu. Hosté říkají, že slyšeli královo sténání a vzdychání, a dokonce viděli zjevení velkého, neklidného a rozzlobeného muže, který se procházel a křičel po chodbách.

V děkanské křížové chodbě ve Windsoru prý straší i jeho druhá manželka Anna Boleynová, která byla sťata v londýnském Toweru. Možná to po téměř 500 letech osudové dvojici konečně vyšlo.

V kobkách Windsoru spala i královna Alžběta. A to v dobách, kdy byl Londýn a Buckinghamský palác během druhé světové války neúnavně bombardován. Královská rodina se rozhodla, že hrad Windsor bude pro princeznu Alžbětu a princeznu Margaretu bezpečnějším místem. A dívky zamířily do podzemních kobek.

„Když bylo slyšet nepřátelské letadlo, zazvonil zvonek: signál k odchodu do jedné z kobek zamořených brouky,“ napsala bývalá královská chůva. „Zdálo se, že žijeme v jakémsi slabě osvětleném podzemí – opět bez ústředního topení.“

Dovolená v Londýně tudíž nemusí nutně znamenat pouze „povinný“ okruh po notoricky známých turistických štacích typu Big Ben či Londýnské oko. I klasicky oblíbené místo, jakým je hrad Windsor, může návštěvníkům poskytnout mnoho zajímavých tajemství a informací.

Řecká tajemství

Řecko je studnicí tajemství a záhad, a to především díky mytologii a řeckému božstvu. Starověké Řecko je známé po celém světě pro svůj obrovský přínos samotným základům moderního světa. Památky v Řecku by mohly vyprávět.

Západní ideály, které lidstvo považuje za samozřejmé, jako je demokratická vláda a základní lidská práva, včetně svobody projevu a zakládání společenských organizací, mají svůj původ ve starořeckých praktikách. Před tisíciletími dokázaly tyto starořecké koncepty přetvořit pohled lidí na svět.

Starověký řecký svět však obestírá mnoho záhad, včetně identity některých jeho nejvýznamnějších členů a událostí, které zůstávají buď neznámé, nebo jsou sporné. Čtyři z těchto nesčetných záhad, které stále vyvolávají kontroverze a neshody ohledně jejich samotné existence.

Jedna z největších starořeckých záhad: Byla vůbec Homérova existence skutečná?

Homér, známý jako brilantní autor dvou nejvlivnějších literárních děl v dějinách lidstva, „Iliady“ a „Odyssey“, formoval způsob, jakým se generace za generací vzdělávaly, když naslouchaly příběhům o statečnosti a tragédii Odyssea, Agamemnona a dalších řeckých hrdinů z minulosti.

Ale byl Homér vůbec skutečný? Řada vědců v průběhu let vznesla otázku, zda byl Homér skutečným člověkem, který tyto příběhy napsal, nebo zda šlo o smyšlenou postavu.

Někteří tvrdí, že tyto fascinující historické příběhy byly ve skutečnosti výsledkem týmové práce.
Pokud se jednoho dne neobjeví archeologické důkazy, zůstane „Homérova otázka“, jak se jí říká, jednou z nejpozoruhodnějších záhad Řecka.

Labyrint Minotaura

Snad jedna z nejznámějších a nejčastěji zmiňovaných řeckých bájí se zaměřuje na příběh Minotaura, neuvěřitelně silného a děsivého tvora, jehož povaha byla napůl býk a napůl člověk. Minotaurus byl údajně držen v zajetí v obrovském labyrintu, který vytvořil král Mínos na Krétě.

Vykopávky v místě starověkého paláce v Knóssu však dodnes neodhalily vůbec nic, co by teorii o tom, že zde byl někdy vybudován labyrint, potvrzovalo. Vědci tvrdí, že labyrint tam nikdy nemohl být postaven, protože dosud neexistují žádné důkazy o existenci takové stavby.

Nedávný výzkum v lomu poblíž krétského města Gortyna však vzbudil naději, že by slavný Labyrint mohl být brzy objeven. Do té doby bude vědecká polemika pokračovat a nabídne další záhadu o tom, kde a zda vůbec byl Minotaurův labyrint skutečným místem.

Záhada řecké masivní sochy Dia

Zeus, známý jako „bůh bohů“ a pán všeho lidstva, hrál ve starověkém řeckém náboženství ústřední roli. Z tohoto důvodu ho Řekové uctívali spíše okázalými způsoby, aby dali najevo svůj obdiv k jeho vševědoucnosti a moci. Jednou z těchto snah ukázat své uctívání Dia bylo vytvoření mohutné sochy boha v chrámu zasvěceném Diovi v Olympii.

Mohutná Diova socha, uznávaná jako jeden ze sedmi divů starověkého světa, byla výjimečnou ukázkou řeckého sochařského umění. Socha musela být v určitém okamžiku nějakým způsobem zničena, ale podrobnosti tohoto zničení zůstávají dodnes nejasné.

Po zrušení olympijských her v roce 393 n. l. Diův chrám v Olympii upadl. O několik let později byl zapálen a socha byla tehdy s největší pravděpodobností zničena a rozbita na kusy. Některé teorie však naznačují, že socha zničení chrámu přežila. Císař Theodosius údajně v roce 390 n. l. nařídil sochu převézt do Konstantinopole, kde ji uložil do jednoho z městských paláců do úschovy.

Nicméně socha zřejmě mohla o několik let později záhadně zmizet, protože od té doby nikdo s jistotou neví, se s ní stalo. Někteří se domnívají, že v paláci vypukl požár, který ji zničil. Jiní se domnívají, že byla přenesena někam jinam, díky čemuž je možné, že je dokonce neporušená dodnes.

Řecká záhada Pathernonu

Parthenón, architektonická památka, která spojuje starověk s dnešním světem, je nekonečným zdrojem fascinace nejen pro svou mimořádnou historii, ale také pro způsob, jakým byl postaven, a pro velkolepost náboženských procesí, která se zde kdysi konala.

Parthenón, zasvěcený bohyni Athéně, která byla známá jako ochránkyně města Athén, dodnes inspiruje svět svým stylem, dokonalými architektonickými proporcemi a ohromující krásou. Mohutný a působivý podle všech měřítek, ale zároveň s nádechem pokory, dodnes není přesně známo, jak vypadal vnitřek Parthenonu ve starověku.

Umělecký obsah nástěnných maleb, které zdobily interiér chrámu kolem velké sochy Athény, je stále žhavým tématem mezi vědci, kteří se přou o to, co mohlo být na těchto vnitřních stěnách – které dnes neexistují – vyobrazeno.

Jednou z převládajících teorií je, že nástěnné malby mohly sloužit k zobrazení lidí, kteří se podíleli na stavbě tohoto architektonického zázraku, jako pocta jednotlivcům, kteří navždy změnili panorama Athén. Dokud však nebudou nalezeny pevnější důkazy, zůstanou vnitřní stěny a nástěnné malby Parthenonu, stejně jako mnoho dalších aspektů antického světa, záhadou.

Poslední aktualizace: 08. 04. 2022