Výpovědní lhůta a nemocenská ve výpovědní lhůtě – ochranná doba, dovolená

7 minut čtení

Jak je to s výpovědní lhůtou při pracovní neschopnosti a pobíráním nemocenské ve výpovědní lhůtě? Výpovědní lhůta činí podle zákona nejméně dva měsíce a jsou výjimky, které mění dobu výpovědní lhůty. Je možné si vzít dovolenou v době výpovědní lhůty? 

Pracovní neschopnost během výpovědní lhůty může přinášet řadu otázek týkajících se práv zaměstnance i povinností zaměstnavatele. Zákon přesně upravuje minimální délku výpovědní doby a stanovuje situace, které mohou tuto dobu prodloužit nebo zkrátit, např. v závislosti na délce pracovního poměru nebo typu pracovního úvazku.

Současně je třeba zohlednit, jak nemocenská ovlivňuje pracovní dobu a nárok na mzdu či odměnu během výpovědi. Stejně tak platí specifická pravidla pro čerpání dovolené, která mohou být odlišná, pokud je zaměstnanec nemocný, a je proto důležité znát přesné postupy a výjimky stanovené zákonem.

Výpověď z pracovního poměru

Způsoby a pravidla ukončení pracovního poměru jsou v České republice upraveny Zákoníkem práce (zákon č. 262/2006 Sb.). Nejčastějším způsobem je výpověď, ať už ze strany zaměstnance, nebo zaměstnavatele.

Podle § 52 zákoníku může dát výpověď zaměstnanec z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, zaměstnavatel jen ze zákonných důvodů. Výpověď musí být vždy písemná a musí být řádně doručena druhé straně.

Výpovědní lhůta z pracovního poměru

Výpovědní lhůta je zákonem stanovená doba, po kterou pracovní poměr trvá od doručení výpovědi. Podle zákoníku práce je výpovědní doba stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance. Činí nejméně dva měsíce. Smí být prodloužena jen smlouvou mezi dotyčným zaměstnancem a zaměstnavatelem v písemné formě.

Dříve pro výpovědní lhůtu platilo, že začala běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a skončila uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Zákoník práce však byl novelizován a v současné době platí, že výpovědní doba začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně, a končí dnem, který se s tímto dnem číslem shoduje.

Pokud tedy zaměstnanec podá výpověď, má zaměstnavatel díky dvouměsíční výpovědní lhůtě dva měsíce na hledání náhrady. Po skončení pracovního poměru by měl zaměstnanec navštívit úřad práce. Evidence na úřadu práce přináší nezaměstnaným řadu výhod.

Dvouměsíční výpovědní lhůta a nemocenská

Nemocenská neboli pracovní neschopnost je situace, která výrazně ovlivňuje možnosti ukončení pracovního poměru, zejména ze strany zaměstnavatele. Zaměstnanec se totiž nachází v tzv. ochranné době.

Nelze podat výpověď při nemocenské ze strany zaměstnavatele

Podle zákoníku práce je zaměstnanec v době dočasné pracovní neschopnosti v ochranné době, kdy mu zaměstnavatel nesmí dát výpověď (výjimky viz níže). Stejně tak nesmí dát výpověď v době, kdy je zaměstnankyně těhotná nebo čerpá mateřskou či rodičovskou dovolenou.

Nemocenská ve výpovědní lhůtě však není překážkou v případě, kdy si zaměstnanec pracovní neschopnost úmyslně přivodil, nebo vznikla následkem opilosti či užíváním návykových látek.

Pokud by konec výpovědní lhůty připadl na dobu, kdy je zaměstnanec na nemocenské, výpovědní doba se automaticky přeruší. Dny strávené v pracovní neschopnosti se do výpovědní lhůty nezapočítávají. Lhůta tak začne znovu běžet a dokončí se teprve po návratu do práce. Jedinou výjimkou je, pokud zaměstnanec písemně sdělí zaměstnavateli, že i přes nemoc trvá na původním termínu skončení poměru.

To znamená, že zaměstnavatel nemůže dát zaměstnanci výpověď, pokud jej zastihla nemoc ve výpovědní lhůtě. Stejně jako u ošetřování člena rodiny je i u nemocenské nárok na výplatu 60 % denního vyměřovacího základu. Ze strany zaměstnavatele tak neplatí dvouměsíční výpovědní lhůta a nemocenská.

Příklad: Zaměstnanci byla dána výpověď a konec lhůty má být 31. ledna. Pokud od 28. ledna onemocní a nemoc skončí až 2. února, dny od 28. do 31. ledna se „zmrazí“. Lhůta se prodlouží o tyto 4 dny, a pracovní poměr tak reálně skončí až 6. února.

Výpověď při nemocenské ze strany zaměstnance lze podat kdykoli

Zaměstnanec může dát výpověď kdykoli, tedy i v době, kdy je v dočasné pracovní neschopnosti. V tomto případě neplatí pravidlo o prodlužování/přerušení výpovědní doby.

Pracovní poměr skončí řádně uplynutím dvouměsíční výpovědní lhůty. Dvouměsíční výpovědní lhůta a nemocenská tak platí pouze pro podání výpovědi zaměstnancem.

Pracovní neschopnost a výpovědní doba

Pracovní neschopnost během výpovědní lhůty může být pro zaměstnance i zaměstnavatele zdrojem otázek, jak se lhůta počítá a jaká práva platí. V praxi to může vypadat například takto:

Pan Novák podal zaměstnavateli výpověď s dvouměsíční výpovědní lhůtou, která měla skončit k 30. červnu. Během června onemocněl a byl uznán dočasně práce neschopným. Podle Zákoníku práce se výpovědní lhůta běží normálně, i když je zaměstnanec na nemocenské.

To znamená, že pan Novák bude stále považován za zaměstnance až do 30. června, a během pracovní neschopnosti má nárok na nemocenské dávky ve výši 60 % denního vyměřovacího základu.

Tento příklad ukazuje, že pracovní neschopnost nemá vliv na délku výpovědní lhůty, pokud výpověď podá zaměstnanec. Zaměstnavatel nemůže výpovědní dobu prodloužit kvůli nemoci – lhůta probíhá standardně a zaměstnanec zůstává chráněn nemocenskými dávkami.

Dovolená ve výpovědní lhůtě

Častým dotazem zaměstnanců je, jak čerpat ve výpovědní lhůtě dovolenou. A jsou tu i jiné případy, kdy se řeší dovolená ve výpovědi. Co bude s dovolenou, kterou zaměstnanec nevyužil a plánuje svůj pracovní poměr ukončit? Bude mu proplacena, nebo bude moct si ji vybrat ve výpovědní době?

Většina zaměstnavatelů dává ve výpovědní době přednost domluvě se zaměstnancem, aby bylo možné veškerou zbylou dovolenou vyčerpat, a nemuseli ji následně proplácet. Pokud tedy zaměstnanci dovolená zbyla a sám zaměstnavatel ji ještě nerozepsal, má zaměstnanec nárok si ji rozvrhnout sám.

Pokud se zbývající dovolenou nepodaří vyčerpat ani v průběhu výpovědní lhůty, řeší se situace jediným možným způsobem – proplacením. Zaměstnavatel je povinen zbývající nevyčerpanou dovolenou proplatit formou náhrady mzdy. Tuto částku obdrží zaměstnanec spolu s poslední mzdou, popřípadě v termínu výplaty následujícím po skončení pracovního poměru.

Zaměstnanec může požádat také o neplacené volno. V určitých případech, které definuje zákon, musí být zaměstnanci neplacené volno poskytnuto.

Výpověď v ochranné době

Jak již bylo uvedeno shora, zaměstnavatel nemůže dát zaměstnanci výpověď v ochranné době. Ochranná doba nastává v těchto nejčastějších situacích (stanoveno § 53 Zákoníku práce):

Pracovní neschopnost (Nemocenská)	Doba, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným pro nemoc nebo úraz.
Těhotenství	Po celou dobu těhotenství zaměstnankyně (i když zaměstnavatel o těhotenství nevěděl).
Mateřská dovolená	Doba, po kterou zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou.
Rodičovská dovolená	Doba, po kterou zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou, a to až do doby, kdy je rodičovská dovolená sjednána (maximálně do 3 let věku dítěte).
Povolání k výkonu vojenské služby	Doba od povolání k nástupu až do uplynutí dvou týdnů po propuštění z této služby.
Výkon veřejné funkce	Doba, kdy je zaměstnanec dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce (např. starosta).
Lázeňské léčení	Doba od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu do lázeňského léčení až do dne jejich skončení.

Ochranná doba však neplatí bezvýhradně. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď i v ochranné době v těchto případech:

• Zrušení nebo přemístění zaměstnavatele (organizační důvody dle § 52 písm. a) a b)).
• Okamžité zrušení pracovního poměru (např. pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností).
• Konec smlouvy na dobu určitou. Pracovní poměr na dobu určitou skončí uplynutím sjednané doby, i když je zaměstnanec v ochranné době.
• Zrušení poměru ve zkušební době. Zaměstnavatel může zrušit poměr ve zkušební době, s výjimkou prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti.

Problematiku dvouměsíční výpovědní lhůty a nemocenské lze tedy uzavřít tak, že pokud zaměstnavatel dá výpověď před nástupem ochranné doby, avšak výpovědní lhůta by měla skončit během ochranné doby (např. během nemoci), výpovědní lhůta se přerušuje. Pokračuje až po skončení ochranné doby, čímž se prodlužuje celková délka trvání pracovního poměru.

Pokud výpověď podá zaměstnanec na nemocenské, pravidlo pro přerušení lhůty se neuplatní.

Poslední aktualizace: 04. 09. 2025